Svařování nerezových ocelí
Způsobilost ke svařování
Svařitelnost často bývá jednou z nejdůležitějších vlastností pro zpracování nerezových materiálů. Vedle požadovaných vlastností jako je pevnost a tažnost svárových spojů, musí korozní odolnost svárových spojů a přechodově tepelně ovlivněného místa odpovídat korozní odolnosti základního materiálu. Bezpečnost a životnost celé konstrukce závisí na kvalitě svárového spoje. Ke splnění těchto požadavků se musí mimo vhodných přídavných materiálů pro svařování používat i optimalizované techniky svařování s navazujícím pečlivým dokončovacím opracováním vlastního sváru a jeho okolí, případně celého svařence. Velkou většinu korozivzdorných ocelí je možné v praxi spojovat tavnými i odporovými svařovacími postupy. Používání autogenního svařování se nedoporučuje.
Feritické korozivzdorné oceli jsou ke svařování vhodné, ale je nutno počítat s poklesem tažnosti. Při vysokých požadavcích na odolnost proti korozi se dává přednost použití stabilizovaných ocelí titanem a niobem. Všechny feritické oceli by se měly svařovat s co možná nejmenším přívodem tepla. Vzhledem ke snižování tažnosti v blízkosti svárového spoje u silnostěnných konstrukčních dílů nejsou feritické oceli vhodné na konstrukce, které jsou vystavovány vibracím a střídavému namáhání. U tenkostěnných za studena válcovaných plechů a tenkostěnných profilů je nebezpečí menší než u větších průřezů, zejména když se při svařování do oblasti svárů přivádí pokud možno málo tepla. Spolehlivost proti mezikystalové korozi ve svařovaném stavu skýtají feritické stabilizované oceli např. 1.4512, 1.4509 a pod. Při svařování feritických ocelí se doporučují austenitické svařovací přídavné materiály DIN 8556.
Martenzitické korozivzdorné oceli jsou ke svařování vhodné velmi omezeně. Martenzitické oceli s vysokým obsahem uhlíku se nesvařují vůbec.
Austenitické korozivzdorné oceli se svařují snadněji, než oceli feritické. I tak je nutno dodržet doporučené postupy při svařování. Při svařování mohou vznikat deformace a zbytková pnutí. Koeficient tepelné roztažnosti je asi o 50% vyšší, než u feritických ocelí. Tepelná vodivost je asi o 60% nižší, a tím se teplo koncentruje do oblasti svařovací zóny. Toto teplo může být účinně odváděno měděnými podložkami. Austenitické materiály se svařují s použitím přídavných materiálů stejného druhu nebo materiály výše legovanými dle normy DIN 8556. Tím se zajistí stejná korozní odolnost základního materiálu i svárového kovu. Oceli stabilizované titanem, niobem a ocelí se sníženým obsahem uhlíku jsou ve svařeném stavu odolné proti mezikrystalové korozi. Náběhovým barvám sváru je potřeba zabránit, nebo se musí po sváření chemicky a mechanicky pečlivě odstranit, aby se zajistila korozní odolnost svárového spoje.
Austeniticko - feritické ( duplexní) korozivzdorné oceli se svařují velmi dobře a pro svařování je možné použít všechny svařovací metody. Základní doporučení pro výběr svařovacího materiálu je použití stejného typu jako je svařovaný materiál nebo výše legovaného. Po svařování není potřeba aplikovat tepelné zpracování. Svařitelnost se trochu liší od ostatních typů nerezavějících ocelí. Hlavním rozdílem je vyšší viskozita roztaveného svárového kovu, takže svarová koupel není tak tekutá.
Zdroj: www.italinox.cz
